Spisovatelka Eva Danišová: Na romský román si musíme počkat

Publikováno: 8. 7. 2019
Zdroj: Romea

Psanou romštinu poprvé spatřila v 90. letech ve výloze stánku – na titulce měsíčníku Amaro lav, do kterého záhy začala přispívat vlastní tvorbou. Na popud Mileny Hübschmannové, šéfredaktorky časopisu, uveřejnila první povídku – příběh své prababičky, kovářky v Markušovcích. Dnes Eva Danišová patří mezi přední romské autory a překladatele do romštiny. 

Kdy jste začala pomýšlet na to, že zapíšete první příběhy, které jste nosila v hlavě?

Už jako náctiletá jsem si zkoušela nějaké texty i poezii napsat. Byla jsem takový samotářský snílek a žila jsem si ve své bublině, ale nenapadlo mě, že bych psala něco, co budou jiní číst. Poslední dobou o psaní spíš hodně přemýšlím a chci, aby můj text oslovil, aby se to prostě dalo číst.

Šíříte povědomí o romské literatuře také tím, že se účastníte autorských čtení, která pořádá organizace Kher nebo Nová škola. Jak na ně reagují Romové?

Úžasně. Nemusím jim nic dovysvětlovat, podrobněji rozebírat, protože s romským posluchačem či čtenářem máme stejnou zkušenost. Když čtu příběhy své rodiny, příběhy z romské osady, ztotožňují se, protože to tak měli všichni. Nebo když napíšu, že přijela rodina na návštěvu, je jim jasné, co to znamená – že je jedno, jestli to je teta nebo bratranec ze sedmého kolene.

Vstoupila jste do nedávno založeného Klubu romských spisovatelů Paramisara a podílíte se na jeho směřování a aktivitách. Jakou máte od romských autorů odezvu?

Jelena Silajdzić ze Slova 21 přišla s nápadem, že by se romští autoři mohli potkávat, a připravila projekt klubu. Na první březnové setkání přijelo čtrnáct autorů, ti zkušení i začínající, mladí i starší, a tak si říkám, že když je mezi samotnými Romy zájem o romskou literaturu, tak to někam může dojít. Dozvěděli jsme se od nich, co by jim pomohlo v jejich tvorbě, a budeme se jim snažit pomoct.

S čím bude klub romským autorům pomáhat?

Budeme jim radit jim s praktickou stránkou psaní, třeba s formátováním textů, s pravidly psané romštiny, pokud mají zájem psát v romštině. Důležitá je ale i zpětná vazba na jejich díla. Přivítali by kurz tvůrčího psaní, aby se naučili literární postupy, pravidla stavby románu apod. Ve druhém plánu je pak potřeba zkontaktovat je s editory, redaktory či překladateli, kteří jim pomohou jejich dílo připravit k vydání. Pokusíme se také navázat vztah s nakladatelstvími, kteří by mohli mít zájem o vydání jejich díla. Autoři by do toho měli jít hlavně kvůli tomu, aby pomohli romské kultuře. Právě literatura, majoritní společností oceňovaná a respektovaná, může napomoct k tomu, aby se vnímání Romů ve společnosti zlepšilo.

Pokračování zde.