Renata Berkyová: Romové své romství po válce tajili

Publikováno: 11. 12. 2020
Zdroj: Romea.cz

„Neustále jsem narážela na překážky a hlavně mlčení. Mnozí v sobě měli pořád silnou zkušenost, že když se veřejně přiznají ke svému romskému původu, může to nést rizika a následky,“ říká romistka Renata Berkyová z Pražského fóra pro romské dějiny při Ústavu pro soudobě dějiny AV ČR.

Při zpracování žádostí o osvědčení, takzvanou „dvěstěpadesátpětku“ (podle zákona č. 255/1946 Sb.), o kterou žádali Romové věznění v Letech u Písku, jste měla možnost sledovat osudy mnoha žadatelů. Co všechno se z žádostí dá dozvědět?

Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na to, jak se stát skrze ministerstvo vnitra k těmto lidem vězněným v Letech a k jejich žádostem z důvodu rasové perzekuce stavěl po válce. A také zda letský tábor znamenal něco méně než jiný koncentrák, protože žádosti, na něž poukazuji, nebyly jen letské, ale i z Osvětimi, kam byli právě z Letů někteří transportováni. A přežili. Až na výjimky, které popisuji ve své práci, stát nezpochybňuje, že věznění Romové byli rasově perzekvovaní. Během výzkumu jsem narazila na zajímavou věc – v ranějším poválečném období, tedy v 50.– 60. letech nikdo nezpochybňoval, že by tábor v Letech u Písku nebyl koncentrační. Ve všech dokumentech, ať už z národních výborů nebo jiných úřadů, se popisuje, že Romové byli transportováni do koncentračního tábora Lety u Písku, a nikdo ani nezpochybňoval, proč tam ti lidé byli internováni. Trochu jiná situace nastala v pozdějších letech.

Pokračování zde.