Kříž s trnovou korunou v Letech objednali pozůstalí, hlasy proti výstavbě vepřína vyslyšeny  nebyly

Publikováno: 12. 12. 2018
Zdroj: Romea

Zveřejňujeme druhý díl seriálu, který se věnuje poválečným dějinám bývalého tzv. cikánského tábora v Letech u Písku, resp. jeho místa a okolí, na něž měl vliv celkový vývoj historie Romů na území Československa. A to jak ze strany státního aparátu, snah vládních představitelů i úředníků řešit „cikánskou otázku“, tak ze strany romské inteligence, která usilovala o demokratický dialog a sebeurčení. 

Od 50. let, kdy se stabilizovala vláda Komunistické strany, se mohla země více soustředit na tzv. cikánskou problematiku, která si žádala řešení. Z původních českých Romů se jich po válce vrátilo v řádu několik stovek, ve velkých vlnách však přijížděli Romové ze Slovenska. A to jednak ti, co měli v úmyslu se zde usadit a začít lepší život, tak tací, jejichž řemeslo si vyžadovalo přemisťování (např. brusiči). Romští aktivisté a vytipované autority, kteří byli systematicky vyškolováni k působení na „převýchovu nepřizpůsobivých“ nedokázali plnit svou roli takovým způsobem, aby se integrace s majoritou provedla podle představ a co nejrychleji. Faktorů, které nebyly v souladu s představou „občana socialistického státu“ bylo tolik, že se v následujícím období přistoupilo k zásadním rozhodnutím. A to i přesto, že byly patrné také ohlasy z odborných kruhů, jež asimilaci jako nástroj řešení romské problematiky odmítaly a zdůrazňovaly pěstování romského jazyka, definování etnické klasifikace Romů a jejich statusu ve společnosti (viz např. Vědecká rada při Orientálním ústavu ČSAV).

Jako akt zrovnoprávnění Romů s majoritní společností byl zrušen zákon č. 117/1927, jež ovlivnil osud Romů za války. Ovšem, v praxi ke zlepšení statusu rozhodně nedocházelo. V roce 1958 dochází k nejzásadnějšímu zlomu této doby pro život Romů v Československu. V říjnu 1958 byl zveřejněn zákon č. 74/1958 „o trvalém usídlení kočujících osob“. Ten se netýkal pouze těch, kteří skutečně kočovali, ale i těch, kteří byli např. v obci trvale hlášeni, ale neměli trvalé zaměstnání apod. Nepřesná definice pojmů tak vedla k libovolnému výkladu úředníků i jeho nepříjemným následkům. Také v tomto období se  romská inteligence marně pokouší o rovnocenný dialog a svolení k založení vlastní organizace a podpory emancipace Romů.

Pokračování zde.