Když zdánlivě neteční pacienti začnou komunikovat. O síle (nejen) romské hudby v muzikoterapii

Publikováno: 25. 11. 2021
Zdroj: Romea.cz

Ať už bylinkami, příjemným šimráním po dlani, nebo omamnými skladbami, Romové svým sousedům po staletí pomáhali od bolesti a stresu. Nevím, jestli mám mezi svými romskými předky profesionální muzikanty, ale vím jistě, že aspoň jedna prababička „dávala drab.“ Věštěním a nabídkou léčebných praktik lidem poskytovala určitou naději, nebo snad sílu. Tak trochu se zdálo, že kouzlí.

Kdo je muzikoterapeut?

Možná jste slyšeli o současných léčitelích, kteří při svých praktikách používají hudbu. Ať už to jsou tibetské zpívající mísy, relaxační hudba při masáži, nebo takzvané šamanské bubny, dnešní popularita hudby na kdejakém „alternativním“ sezení poukazuje na historii terapeutických účinků, která je tisíce let stará (a mnohdy zcela vytržená z původního náboženského kontextu). Jeden z mých profesorů nám během magisterského studia hudební psychoterapie říkával: „Muzikoterapeuti nemají patent na hudbu.“

V Americe, kde žiji, je však muzikoterapie regulovanou profesí. Stejně jako se nemůžu nazvat logopedkou na základě toho, že klientovi pomalu přečtu básničku, nemůžu se nazvat muzikoterapeutkou jen proto, že mu zabrnkám zklidňující píseň. Muzikoterapeutický titul jsem vypotila v době, kdy už jsem měla doktorát z hudebních věd. Věčná studentka? Asi ano, protože diplomovaný muzikoterapeut se musí každých pět let prokazovat stovkou hodin dalšího vzdělávání, aby si udržel akreditaci.

Pokračování zde.