Gwendolyn Albert: Česká republika musí odškodnit oběti nucených sterilizací, dokud jsou stále naživu

Publikováno: 23. 4. 2019
Zdroj: Romea

Od konce 60. let minulého století docházelo, minimálně až do roku 2007 v někdejším Československu (a později i České republice a Slovensku) ke sterilizacím žen proti jejich vůli – aniž by k tomu poskytly informovaný souhlas. Sterilizace byla prováděna pomocí zákroku zvaného „podvázání vejcovodů“, při kterém jsou uzavřeny a přerušeny tak, aby se zamezilo transferu vajíček z vaječníků do dělohy.

Sterilizace bez souhlasu

Po takovém zásahu již žena nemůže mít děti – v naprosté většině případů je nemůže počít přirozenou cestou. Sterilizace se obvykle provádí jako dobrovolně zvolený antikoncepční zákrok, ne jako zákrok, který může být ženě „předepsán“. Nepatří totiž ani k opatřením, která by mohla například zachránit život.

Ženám, které sterilizaci v minulosti podstoupily nuceně, lékaři i sociální pracovníci mnohokrát lhali – říkali jim, že je zákrok vratný. Zejména sociální pracovníci je dost často nutili a domlouvali jim, ať už po dobrém, nebo po zlém, což samo o sobě z těchto sterilizací dělá nezákonné zákroky. Docházelo k nim i během císařských řezů nebo jiných porodnických či gynekologických zákroků. V mnoha případech požadoval zdravotnický personál souhlas se sterilizací u žen až zpětně, přímo během porodu, nebo o něj dokonce nepožádali vůbec. Po porodu také ženám často tvrdili, že jak císařský řez, tak sterilizace byly nezbytné, protože jim šlo o život. Nic z toho ale nebyla pravda. Některé ženy se o své sterilizaci v porodnici vůbec nedozvěděly – a následující dlouhé roky nerozuměly tomu, proč se jim nedaří znovu otěhotnět.

Pokračování zde.