Ukrajinská kulturní identita

současnost

Ukrajinské obyvatelstvo žije v České republice především na území Prahy. Dalšími hlavními místy jsou: Karlovy Vary, Děčín, Brno, Přerov a Ostrava.  Podle údajů Českého statistického úřadu a Rady vlády pro národnostní menšiny je počet určen pouze odhadem nebo nepřímo. To je dáno nejasným povědomím, silnou asimilací v předcházejícím režimu a částečně také snahou začlenit se do majoritní společnosti a vysokým podílem ukrajinských občanů žijících zde nelegálně. Rada vlády uvádí celkový počet osob ukrajinské národnosti mezi 45 a 50 tisíci osobami. Ovšem například zástupci Fóra Ukrajinců je uvádějí až okolo 150 tisíc. Spojujícím prvkem tohoto společenství je řecko-katolické náboženství. Svátky církevního kalendáře, především paschální, jsou velmi důležité a jejich oslavy jsou podstatnou součástí života ukrajinského kulturního společenství.

historie

Větší počet haličských a bukovinských obyvatel, kteří se hlásili k ukrajinské národnosti se objevoval na území českých zemí již za Rakouska-Uherska. Národní obrození probíhající v českých zemích bylo pro Ukrajince z Haliče a Bukoviny vnímáno jako vzor, jakou cestou by se měly ubírat jejich snahy. Nerozvinuté školství a absence vlastní univerzity přiváděla do Čech celou řadu  studentů, objevili se zde i věhlasní vědci(Horbačevskyj, Puljuj). Ukrajinská emigrace se utvářela z několika zdrojů: akademických(Praha, Příbram), vojenských(oblast Sudet, Ostrava, Choceň), dělnických a řemeslných(Ostravsko). Po ukončení války bojovala neúspěšně ukrajinská armáda o svobodu nového národa v konfliktu s Polskem, později se na ukrajinském území odbýval konflikt mezi Polskem a Sovětským svazem. I to posílilo emigraci do Čech.

Díky demokratickým principům a T.G. Masarykovi se Československo stalo centrem pro ukrajinskou emigraci. Na našem území vznikla řada ukrajinských škol. Již roku 1921 byla v Praze otevřena Ukrajinská svobodná univerzita. Část pedagogů byla zároveň členy německé univerzity nebo i Univerzity Karlovy, která poskytla také učební prostory. Dalšími školami, které vznikly v Čechách byl Ukrajinská akademie. Zde studovali příslušníci nejen ukrajinského ale i dalších slovanských národů. V Poděbradech byla založena roku 1922 Ukrajinská polytechnika(agronomika, hydrotechnika,..). V Praze pak působil ještě Ukrajinský vysoký pedagogický institut(1923), ten ale v roce 1935 z finančních důvodů ukončil činnost a ukrajinské gymnázium(1925).

Za druhé republiky a během 2.světové války, Ukrajinci zažili obsazení Ukrajiny sovětskou armádou a útlak ze strany gestapa na německých územích. Během posledních měsíců války se na našem území objevoval proud nových ukrajinských emigrantů, kteří utíkali před postupující sovětskou armádou. Před ní odešla do americké okupační zóny i nemalá část „staré“ ukrajinské emigrace. Po skončení války začala být ukrajinská menšina pronásledována NKVD. Docházelo k celé řadě deportací a únosů a to především v Praze a Poděbradech, Mladé Boleslavi a Liberci.

Ukrajinský spolkový život, který byl dosti bohatý za první republiky, byl po roce 1945 v troskách. Z těch se nezvedl ani po roce 1948 díky zásahům státních orgánů. Avšak sovětofilská organizace Osvita mohla pokračovat ve své činnosti a také Kulturní svaz ukrajinských pracujících ČSSR se sídlem v Prešově a orientací na slovenské Ukrajince. Jediným světlým momentem komunistické vlády bylo období v letech 1966 až 1968. V roce 1966 byla založena v Praze místní organizace prešovského svazu, která se projevovala výrazně kritickým způsobem vůči Sovětskému svazu. V roce 1969 byla obnovena řecko-katolická farnost zrušená roku 1950. Ta představovala až do roku 1989 jednu z minima možností ukrajinského kolektivního života.

S nástupem demokratického režimu v roce 1989 nastala i obrovská změna ve spolkovém životě ukrajinské menšiny.  První ukrajinskou organizací se tak stalo Občanské fórum Ukrajinců. V roce 1990 vzniklo Sdružení Ukrajinců v České republice. V současnosti jsou nejaktivnějšími a nejvlivnějšími organizacemi na našem území Ukrajinská iniciativa v ČR vzniklá roku 1994 odštěpením od Sdružení Ukrajinců a dále Fórum Ukrajinců.

instituce

Ukrajinská emigrace v Čechách a na Moravě se vždy vyznačovala silným spolkovým životem, zaměřeným na udržování národního povědomí a zároveň na snahu o seznámení majoritní společnosti s ukrajinskou kulturou a historií. Nejobvyklejšími nástroji a způsoby prezentace byly a zůstávají tiskoviny, kulturní akce a veřejné debaty. Nicméně společenstvím, které na našem území funguje již od roku 1818 je řeckokatolická eparchie původně zřízená pro území Slovenska, Moravy a Čech v Prešově. Roku 1933 byla zřízena ústřední farnost pro české, moravské a slezské řecké katolíky u sv. Klimenta v Praze. Ta, kromě let 1950 až 1969 kdy ji komunistický režim zakázal, stále vykonává svou službu. Prvním exarchou a titulárním biskupem akalissenským se stal Ivan Ljavinec 18.ledna 1996. Dnes je emeritním exarchou a jeho nástupcem je Ladislav Hučko. Součástí církevního života je i Sbor svatého Vladimíra, jehož aktivitami jsou i sekulární vystoupení. Jedná se o smíšený třicetičlenný sbor. Součástí jeho repertoáru jsou kromě liturgických skladeb lidové písně a zhudebněné básně Tarase Ševčenka. Sbor je financován ze zdrojů Sdružení Ukrajinců a příznivců Ukrajiny. Toto sdružení organizuje také společně s dalšími „Dny Tarase Ševčenka“ a další setkání a programy k příležitosti významných dnů a svátků. Další významnou organizací pak je UIČR(Ukrajinská iniciativa v ČR). Ta pořádá celou řadu akcí souvisejících buďto s církevními oslavami nebo historicky významnými dny Ukrajiny. Pořádá například novoroční ples „Malanka“, pietní akce k hladomoru na Ukrajině. K této události uspořádala UIČR také výstavu. UIČR spolupracuje i s dalšími národnostními menšinami na území Prahy na festivale „Praha – srdce národů“. Kromě všech těchto aktivit vydává s přispěním ministerstva kultury čtvrtletník „Porohy“. Fórum Ukrajinců v ČR vzniklo až v roce 2001 a soustředí se na jinou oblast kultury, snažilo se rozšířit informace o možnostech volit na ambasádě Ukrajiny v době voleb na Ukrajině.  Díky nim vystoupila v Praze ukrajinská rocková skupina Vopli Vidopliassova a také pořádá sportovní akce. V pražské fotbalové soutěži díky nim nastupuje družstvo složené pouze z Ukrajinců právě pod názvem Fóra. Fórum vydává vlastní časopis s názvem „Ukrajinskij ogljad“, ten distribuují po pravoslavných a řecko-katolických farnostech. Posledním sdružením s tradicí mnohem delší je Sdružení Ukrajinek v ČR. To se zabývá organizováním setkání a odborných seminářů a vydavatelskou činností.

osobnost

Pro samotné Ukrajince je asi nejvýznamnější osobností emeritní exarcha Ivan Ljavinec. Z vědecké emigrace to jsou pak vědci skutečně světového formátu Horbačevskyj a Puljuj. V Praze působila celá řada literátů, především básníků. Jedna jejich vlna bývá také označována jako „pražská škola“. Současným významným literátem Ukrajiny je Petro Miďanka, jehož básnická sbírka Užhorodské kavárny vyšla v bilingvním vydání s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a vydala ji UIČR. Narodil se roku 1959 na Šyrokém Luhu v Zakarpatí. Je řazen mezi postmodernisty, sám toto označení odmítá. Jeho sbírky a eseje jsou vždy literární událostí a jeho čtení bývají zaplněná do posledního místa. Využívá ve svých básních dialektismy a archaismy(v poslední sbírce se objevil i slovníček nářečních výrazů). V ruském tisku byly označeny jeho verše například také za více evropské než ukrajinské. V jeho sbírkách se objevují motivy mýtické až pohádkové, ale také zcela reálné, například „Nádenícký blues“ s motivy ze života „zarobitčanů“.

Dalším autorem a to vědeckým je Bohdan Zilynskyj. Jeho nijak objemná zato poměrně podrobná a přesná publikace „Ukrajinci v Čechách a na Moravě – stručný nástin dějin“ je velmi přístupnou a napsanou čtivou formou přestože se jedná o vědeckou publikaci. Zilynskyj se narodil roku 1954 v Praze, jeho ukrajinský otec byl vědcem a literárním kritikem, matka se narodila v Praze ze smíšeného ukrajinsko-českého manželství a byla překladatelkou. Bohdan Zilynskyj vystudoval archivnictví a pomocné vědy historické na UK. Jeho zájmem však byla ukrajinská historie a dějiny česko-ukrajinských vztahů. K těmto tématům také publikuje. Od roku 1996 přednáší na Univerzitě Karlově na Fakultě Sociálních věd.

náboženství

Ukrajinská kultura vyrůstá z křesťanských tradic, především z pravoslaví, ale také z řeckého katolictví. Z dob Kyjevské Rusi společné kořeny s běloruskou a ruskou kulturou; ruský vliv je v ukrajinské kultuře trvale a silně přítomný. Významný je také přínos někdejší početné židovské menšiny (na Ukrajině se mj. zrodilo chasidské hnutí) a muslimů zejména na Krymu. V době polské nadvlády na pravobřežní Ukrajině se hojně prosazovaly polské vlivy, které jsou patrné např. v ukrajinské slovní zásobě.

Recepty ukrajinské kuchyně