Slovenská kulturní identita

současnost

Slováci jsou druhou nejpočetnější menšinou na území České republiky. Podle nejrůznějších údajů žije na území ČR asi 315 tisíc Slováků, nicméně ne všichni se za Slováky považují. Podle sčítání lidu žilo k 1.březnu 2001 na našem území zhruba 193 tisíce občanů slovenské národnosti. Tato dysbalance mezi údaji je dána silnou asimilací, jazykovou blízkostí a délkou pobytu. Nejsilněji osídlené regiony jsou: Praha, severní Čechy a severní Morava a západočeský kraj. Největší část slovenské menšiny žije na území Prahy(28,9%), což odpovídá zhruba 24 tisícům obyvatel. Tento vysoký ukazatel je pravděpodobně dán i dohodou prezidentů Česka a Slovenska o vzájemné spolupráci v oblasti školství a vzájemné výměně vysokoškolských studentů a dlouhodobou společnou historií a jazykovou blízkostí. Slováci se stali menšinou až při rozdělení federace k 1.lednu roku 1993.

historie

Slováci přicházeli na území českých zemí již od počátků 19.století, hledali zde především práci a po několika letech se část vracela zpět. Masivnější osídlení probíhala v silně industrializovaných oblastech. Po roce 1945 osídlovali pohraničí především reemigranti z Rumunska, Maďarska a Zakarpatské Ukrajiny. Tzv. městská emigrace(Praha, Karviná, Ostrava a další) směřovala do Čech v šedesátých letech. V tomto a následném deceniu přicházela také „úřednická emigrace“, tedy funkcionáři komunistické strany či příslušníci armády. Vzhledem k federativnímu uspořádání se Slováci nijak nevymezovali jako menšinové obyvatelstvo.

instituce

Sdružení Slováků v ČR je celá řada, Úřad vlády pro národnostní menšiny jich zmiňuje jedenáct. Přestože tato menšina žije na celém území České republiky, většina spolků sídlí v Praze. V hlavním městě se také realizuje většina kulturních aktivit těchto spolků. Jejich činnost je zaměřena především na prezentaci slovenské kultury a prosazování práv slovenské menšiny a její udržení v majoritní společnosti a na udržování kvalitních vztahů s českou společností. Pro životnost menšiny je rozhodující udržování jazyka a kulturních zvyklostí. Slovenské společenství si toto uvědomuje a proto se snaží vytvořit na území Prahy alespoň jednu střední školu menšinového charakteru. Snaží se tak následovat příkladu z Karviné, kde roku 1958 vznikla první samostatná slovenská ZŠ, v severomoravské oblasti existovaly také několik let čistě slovenské třídy na gymnáziu(1959-1961). V současnosti je slovenština ovšem maximálně volitelným předmětem a asimilace je tak otázkou dvou až tří generací. Možná i proto je v ostatních kulturních oblastech slovenská menšina a její sdružení tak aktivní. Tomu odpovídá i výčet aktivit: divadelní představení, filmová promítání, výstavy a prezentace, folklórní festivaly, plesy, přednášky a publikační činnost, která je dosti bohatá.

Jednou z výrazných institucí je Slovensko-český klub, který od založení v roce 1996 má za cíl udržovat a zvyšovat úroveň česko-slovenských vztahů. Členy jsou osobnosti společenského života obou zemí. SČK vydává měsíčník Slovenské dotyky, provozuje také webové stránky Český a slovenský svet, dále vydává čtvrtletník Zrkadlenie-Zrcadlení a kromě periodik vydává ročně 4 až 6 knih.

Jedním z dalších vydavatelů je Obec Slovákov v Českej republice. Toto sdružení bylo zaregistrováno ještě v prosinci roku 1992. Jedná se o spolek zaměřený na kulturní a občanskou emancipaci slovenské menšiny. Jejich magazín Korene je měsíčník a zaměřen je právě na život slovenského společenství v ČR, má i dětskou přílohu Koráliky.

Klub slovenskej kultúry vydává měsíčník Listy, který se zabývá především slovenskou a českou kulturní a společenskou scénou.

Folklórních spolků je v ČR činných několik. Nejznámějším a pravděpodobně také největším je spolek Limbora zaměřený na obnovení, uchování a rozvíjení slovenského lidového umění a jeho prezentaci doma i v zahraničí. Má tři skupiny: mládež a dospělé, děti mezi 10 a 15 roky a děti do 10 let. Limbora pořádá či spolupořádá několik festivalů(Středočeský folklórní festival, Folklór bez hranic), kromě festivalů pořádá celou řadu dalších akcí(Slovenský ples, Vianoce s Limborou).

Vysokoškolští studenti v Praze založili v roce 1994 spolek Detvan, který se měl stát pokračovatelem a snažil se navazovat ve své činnosti na původní spolek Detvan vzniknuvší roku 1882 a jehož členy byli například Štefánik, Kukučín, Tajovský. Dnešní Detvan je tedy sdružením slovenských studentů a jejich příznivců s pozitivním vztahem ke slovenské kultuře, reáliím a Slovensku vůbec. Ve svých aktivitách se snaží rozvíjet kontakty s českou mládeží a poskytovat pomoc slovenským studentům. Mezi jejich hlavní aktivity patří soutěž v přednesu slovenské poezie a prózy „O cenu Martina Kukučína“, dále se podílí na přípravě akcí jako je Slovenský ples nebo Vánoce s Limborou. Hlavní činností spolku je ovšem organizace slovenských diskoték a fotbalových turnajů.

osobnost

Slovenská kulturní scéna je s českou výrazně a dlouhodobě spjata. Jména jako Lasica, Satinský, Talpová, Vašáryová či Zamarovský jsou obecně známa. Sami Slováci ovšem často zmiňují jméno Radoslava Čaploviče, Vladimíra Skalského či Ladislava Balleka.

Ladislav Ballek je velvyslancem Slovenské republiky v Česku a zároveň čestným prezidentem Slovenského literárního klubu v ČR. Je mimo jiné předsedou redakční rady časopisu Slovenské dotyky.

Ladislav Ballek se narodil 2.dubna 1941 v Teranech, na pedagogické fakultě v Banské Bystrici vystudoval slovenský jazyk, dějepis a výtvarnou výchovu. Pracoval v Československém rozhlase(1966-68). Poté pracoval jako redaktor v deníku Směr, ve vydavatelství Slovenský spisovatel´. Od roku 1980 byl náměstkem ředitele Slovenského literárního fondu. Od roku 1992 je politicky aktivní, nejprve jako poslanec Národní rady Slovenské republiky, též vyučoval na pedagogických fakultách v Nitře a Bratislavě.

Jeho první novela Útek na zelenú lúku vyšla v roce 1967. Do dnešních dnů má na svém kontě více než deset knih. Většinou se jedná o novely či romány.