Ruská kulturní identita

současnost

Statistické údaje hovoří zhruba o 13 až 16 tisících ruských občanech žijících v ČR. Ale podle fundovaných odhadů může být skutečný počet až dvojnásobný, tedy zhruba 30000 lidí. Úřad vlády pro národnostní menšiny uvádí počet podle výsledků sčítání lidu z roku 2001, tehdy se k ruské národnosti přihlásilo 12 369 občanů, avšak 19 416 osob uvedlo jako mateřský jazyk ruštinu. Ruská kulturní identita osidluje území České republiky rovnoměrně, většími centry jsou pouze Praha, Karlovy Vary a Brno. Ruská menšina se vyznačuje vnitřní roztříštěností, nejedná se o diasporu v klasickém smyslu slova. Ruské obyvatelstvo přicházelo na naše území v několika vlnách ze zcela odlišných důvodů a pocházelo či pochází z různých společenských vrstev. Pravděpodobně proto je relativně izolovaná, odtažitá či nekomunikativní vůči majoritní společnosti a naopak má rozvinutou vnitřní komunikaci a síť vztahů v rámci částí této identity.

historie

V roce 1918 a dalších letech přicházelo na naše území velké množství ruských občanů. Politika první republiky byla k menšinám vstřícná a i proto se odehrála tzv. „ruská akce“(1921-1926). Československo tehdy přislíbilo pomoc dětem, ženám, invalidům, technickým, kulturním pracovníkům, zemědělcům a studentům. Pět let bylo stanoveno jako doba potřebná k dostudování na odborných školách v Československu. Ruské obyvatelstvo se tehdy koncentrovalo právě v městech, kde se tyto školy nalézaly(Praha, Brno, Bratislava, Poděbrady, Příbram) dále pak v Plzni. Tato akce měla připravit inteligenci pro Rusko, kam by se mohli již vzdělaní vrátit, až se poměry v jejich vlasti ustaví. Hospodářská krize ve třicátých letech a poměry ve vzniknuvším Sovětském svaze však návratu většiny zabránily. Část obyvatel přesídlila do dalších zemí, část z české emigrace se snažila získat československé občanství. Konec třicátých let se nesl ve znaku zvýšené integrace zbytku ruské emigrace do majoritní společnosti i částečné asimilace. Po ukončení druhé světové války pak sovětské orgány odvlekly většinu obyvatel zpět do nové vlasti. Ti emigranti, kteří zůstali na našem území ovšem byli vyňati z upřednostňování všeho ruského. Vztah k těmto obyvatelům se po roce 1968 ještě zhoršil. V současnosti je situace ruské kulturní identity dvojaká. Její počet stoupá, avšak integrace do většinové společnosti neprobíhá příliš dobře. A ruští obyvatelé tak zůstávají vůči českým neznámou.

instituce

Oficiální institucí, která je zaměřena na rozvoj kulturních, vzdělávacích, vědeckotechnických a informačních styků Ruské federace s Českou republikou je Ruské středisko vědy a kultury(RSVK). Středisko spadá pod Velvyslanectví Ruské federace, spolupracuje s řadou sdružení. Především se sdružením Ruská tradice, Českou asociací rusistů, Ruským institutem a dalšími. RSVK provozuje také knihovnu, její další vzdělávací aktivity jsou zaměřeny na české občany, kterým pomáhá s informacemi o možnostech studia v Ruské federaci. Na této a dalších úrovních spolupracuje i s ministerstvem školství a ministerstvem kultury. RSVK organizuje pro ruské občany na našem území koncerty, slavnostní večery a oslavy u příležitosti významných pamětních dat v historii Sovětského svazu a Ruské Federace, organizuje také autorské večery a setkání se spisovateli, básníky, režiséry, herci.

Mezi aktivní instituce patří pak Očag, sdružení pomáhající občanům, kteří přicházejí do naší republiky ze zemí bývalého Sovětského svazu. Očag plánuje vydávání svého periodika „OČAG“. Literárně velmi činnou je již zmíněná organizace Ruská tradice, která vydává knihy mapujících osudy ruské emigrace a také časopis „Ruské slovo“, který by se měl stát sjednocujícím a informačním prvkem ruské diaspory a jejích organizací. Další literární aktivitou je prezentace ruskojazyčných autorů žijících v Čechách či večery autorského čtení. Udržuje také tradici koncertů vážné hudby na téma „Prolínání a vzájemné obohacování české a ruské hudební kultury v 19. a 20. století“.

Společné pro všechny organizace je pak snaha o dosažení dobrých vztahů a lepšího vzájemného poznání s většinovou společností, dosažení dobrých vzájemných vztahů, lepšího vzájemného poznání a důvěry mezi jednotlivými uskupeními a vlnami ruskojazyčné emigrace, které se výrazně liší jak motivy emigrace, tak životní zkušeností a kulturou, vzájemné kulturní obohacení, zájem na dobrých a vzájemně výhodných vztazích ČR a původní vlasti, zájem na vstupu ČR do Evropské unie, od nějž si slibují vedle hospodářské prosperity i větší otevření se jiným kulturám.