Dnes je  28. 3. 2017, 10:02
Hlavní menu
Co je mezikulturní » Mezikulturní dialog v ČR

Mezikulturní dialog v ČR

 

 

Národnostní a kulturní menšiny

 

 

Vymezení pojmu národnostní menšina a příslušník národnostní menšiny stanoví zákon 273/2001 Sb., o právech příslušníků národnostních menšin a o změně některých zákonů. Konkrétně § 2 zní:

Národnostní menšina je společenství občanů České republiky (ČR) žijících na území současné ČR, kteří se odlišují od ostatních občanů zpravidla společným etnickým původem, jazykem, kulturou a tradicemi, tvoří početní menšinu obyvatelstva a zároveň projevují vůli být považováni za národnostní menšinu za účelem společného úsilí o zachování a rozvoj vlastní svébytnosti, jazyka a kultury a zároveň za účelem vyjádření a ochrany zájmů jejich společenství, které se historicky utvořilo. Příslušníkem národnostní menšiny je občan ČR, který se hlásí k jiné než české národnosti a projevuje přání být považován za příslušníka národnostní menšiny spolu s dalšími, kteří se hlásí ke stejné národnosti.

 

 

Podle tohoto zákona je zřízena jako poradní a iniciativní orgán vlády pro otázky týkající se národnostních menšin a jejich příslušníků Rada vlády pro národnostní menšiny. Předseda Rady je zároveň členem vlády ČR. Mezi 30 členy Rady jsou náměstci ministra financí, ministra kultury, ministra školství, mládeže a tělovýchovy, ministra práce a sociálních věcí, ministra vnitra, ministra spravedlnosti a ministra zahraničních věcí a zástupci 12 národnostních menšin – bulharské, chorvatské, maďarské, německé, polské, romské, rusínské, ruské, řecké slovenské, srbské a ukrajinské.

 

 

Rada každoročně (od roku 2002) předkládá vládě Zprávu o situaci národnostních menšin v ČR, která obsahuje zprávy ze všech zainteresovaných ministerstev, orgánů místní i regionální samosprávy, zástupců národnostních menšin v Radě a další podklady. Od roku 2002 se Zpráva proměnila především v souvislosti s ratifikací Evropské charty regionálních či menšinových jazyků v ČR. Stále větší podíl Zprávy je tak věnován uplatňování národnostně menšinové politiky na lokální a regionální úrovni a konkrétně potom otázce implementace Charty.

 

 

Národnostní menšiny jsou podporovány především prostřednictvím dotačních programů ze státního rozpočtu (Ministerstvo kultury (MK), Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) a Úřad vlády ČR).

 

 

Tematicky se tato podpora člení do programů:

  1. Podpora uchování, rozvoje a prezentace kultury národnostních menšin
  2. Podpora rozšiřování a přijímaní informací v jazycích národnostních menšin
  3. Podpora vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy
  4. Podpora projektů integrace příslušníků romské komunity



MŠMT vypisuje tři programy se zaměřením na oblast vzdělávání:

  • Program podpory vzdělávání v jazycích národnostních menšin, mimoškolních a volnočasových aktivit dětí a mládeže
  • Rozvojový program na podporu škol, které realizují inkluzívní vzděláván
  • Program podpory projektů na sociálně znevýhodněné a příslušníky národnostních menšin v rámci studia na vysoké škole



Úřad vlády ČR má následující podpůrné programy:

  • Provádění Evropské charty regionálních či menšinových jazyků
  • Program podpory terénní práce
  • Podpora koordinátorů romských poradců při krajských úřadech
  • Program prevence sociálního vyloučení a komunitní práce

 

MK vypisuje tři programy:

  • Program podpory rozšiřování a přijímání informací v jazycích národnostních menšin – podpora periodického tisku, rozhlasového nebo televizního vysílání
  • Program podpory kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin – podpora uměleckých, kulturně-vzdělávacích a výchovných aktivit, studium a rozbory národnostní kultury a lidových tradic, dokumentace národnostní kultury, ediční činnost, multietnické kulturní akce směřující např. k potírání národnostní nesnášenlivosti a xenofobie
  • Program podpory integrace romské komunity – zaměřen na vyrovnávání podmínek příslušníků romské komunity, a to zejména podporou společenských a kulturních aktivit organizací romské komunity

 

Kromě těchto tří programů MK poskytuje státní dotace na aktivity příslušníků národnostních menšin (např. v rámci programu Knihovna 21. století), které jsou určené knihovnám na práci s národnostními menšinami a na integraci cizinců či dotace na podporu multietnických akcí v oblasti kultury, jejichž cílem je podporovat kulturní dialog a vzájemné znalosti odlišných kultur v rámci ostatních výběrových grantových řízení.


Ministerstvo kultury zároveň zřizuje svoji příspěvkovou organizaci Muzeum romské kultury v Brně.

 

 

Programy v oblasti kultury a vzdělávání jsou také určeny pro další menšiny, jako je např. židovská nebo vietnamská. Podporovány jsou projekty občanských sdružení těchto menšin, ale i instituce, jako je Židovské muzeum v Praze. MK rovněž zřizuje příspěvkovou organizaci Památník Terezín, který se stejně jako Muzeum romské kultury v Brně programově zabývá studiem a vzdělávacími aktivitami v oblasti holocaustu.

 

 

Integrace cizinců

 

 

Cizinci jsou občané jiného státního občanství než ČR žijící na území České republiky.

 

 

Integrace je proces začleňování cizinců do společnosti, do kterého nezbytně vstupují jak cizinci, tak majoritní společnost.

 

 

Úkolem integrační politiky je vytvářet cizincům podmínky pro jejich začlenění do společnosti a napomáhat jim, vyvolávat a podporovat jejich aktivní participaci, garantovat dodržování jejich práv, ochranu před diskriminací a dalšími negativními jevy, vytvářet podmínky pro nekonfliktní soužití ve společnosti v kontextu širšího boje proti xenofobii, rasismu a diskriminaci. Ze strany cizinců integrace předpokládá individuální osobní odpovědnost, vlastní iniciativu a vůli zapojit se do společnosti, znalost práv a dodržování povinností a respekt k hodnotám přijímající země jako národního státu i členského státu Evropské unie.

 

 

Integrační politika směřuje k tomu, aby cizinec byl samostatný a soběstačný (tj. byl schopen zapojit se plnohodnotně do života společnosti, řešit svou individuální životní situaci i situaci osob na něm závislých. Nedílnou specifickou částí integrace cizinců je dosáhnout schopnosti realizovat své aktivity bez závislosti na jiných subjektech).

 

 

V tomto ohledu je cílem integrační politiky umožnit cizincům, aby:

  • znali svá práva a byli schopni dostát svým povinnostem
  • orientovali se v novém prostředí, zvyklostech a způsobu života v hostitelské zemi, kterou si zvolili za svůj nový, ať už dočasný, či trvalý domov
  • rozuměli a byli schopni komunikovat v češtině
  • byli samostatnými a soběstačnými po stránce sociální i ekonomické
  • měli dostatek informací o tom, kde v případě potřeby naleznou pomoc a podporu



Integrační politika prostřednictvím přijímaných opatření rovněž napomáhá tomu, aby majoritní společnost byla otevřená a vstřícná k cizincům.

 

 

Záměrem integrační politiky je předcházet vytváření uzavřených komunit imigrantů, společenské izolaci a sociálnímu vyloučení cizinců a zachovat sociální soudržnost v České republice i jejích jednotlivých částech (regionech, obcích).

 

 

Integrační opatření i aktivity se zaměřují na dosažení oboustranně přínosného a bezproblémového soužití nově příchozích i místního obyvatelstva.

 

 

Aktivní zapojení cizince do společnosti je žádoucí a potřebné, ať již se cizinec hodlá po čase vrátit do země původu, nebo se trvale usídlit na území České republiky.

 

 

Základní cílovou skupinou politiky integrace cizinců jsou občané třetích zemí (tj. zemí mimo Evropskou unii, Evropský hospodářský prostor a Švýcarska) pobývající legálně na území České republiky. Ve výjimečných případech se mohou do cílové skupiny (jako doplňková cílová skupina) zahrnout rovněž občané zemí Evropské unie. Do cílové skupiny Koncepce integrace cizinců nepatří žadatelé o mezinárodní ochranu či osoby, jimž byla mezinárodní ochrana udělena.

 

  

Koncepce integrace cizinců byla poprvé přijata vládou ČR v prosinci 2000, její poslední aktualizovaná verze je z roku 2011. Integrací je myšlen proces začleňování cizinců do společnosti, a to proces vzájemný, do kterého nezbytně vstupují jak cizinci, tak majoritní společnost. Koncepce počítá od svého vzniku se zapojením řady resortů. Koordinací Koncepce je pověřeno Ministerstvo vnitra ČR, které také každoročně předkládá vládě ČR Zprávu o realizaci Koncepce. Aktualizovaná Koncepce vychází z analýzy současné situace a problémů identifikovaných v oblasti integrace cizinců a konkrétně rozpracovává záměry této politiky. Rozpracování konkrétních úkolů pro realizaci integrační politiky přináší usnesení vlády ČR z roku 2012 Společné soužití v roce 2012.

www.cizinci.cz

 

 

Ministerstvo vnitra ČR a Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR průběžně aktualizují společné webové stránky Cizinci v České republice (www.cizinci.cz), kde je též umístěna Informační publikace pro cizince v 7 jazykových mutacích. Mezinárodní organizace pro migraci Praha (IOM) pak spravuje webové stránky v 7 jazykových mutacích Doma v ČR (www.domavcr.cz). Weby poskytují pracovníkům státní správy i cizincům především z tzv. třetích zemích přístup k potřebným dokumentům a kontaktům a poskytují nezbytné informace umožňující jednotný postup v realizaci integrace cizinců v ČR.

 

 

Na základě Koncepce Český statistický úřad zpracovává a zveřejňuje statistické údaje týkající se např. počtu cizinců v ČR, jejich rozmístění v jednotlivých krajích, členění podle pohlaví, státního občanství, věku či typu a účelu pobytu v ČR, o azylovém řízení cizinců, o jejich ekonomické aktivitě apod.

 

 

K 31. dubnu 2011 Ředitelství služby cizinecké policie v ČR evidovalo 428 494 cizinců, z toho 190 666 cizinců s trvalým pobytem, 237 828 cizinců s přechodným pobytem.

 

 

K 31. březnu 2011 byli v ČR nejčastěji zastoupeni občané Ukrajiny (118 986 osob) a Slovenska (78 289 osob). Dále následovala státní občanství: Vietnam (58 660 osob), Rusko (31 013 osob) a Polsko (18 843 osob).

 

 

Ústřední oblasti integrace cizinců

 

 

V období posledních několika let zaznamenala Česká republika v oblasti imigrace a integrace cizinců významné změny, a to jak s ohledem na charakter a složení imigrace, tak s ohledem na integrační potřeby cizinců a priority integrační politiky.

 

 

Česká republika se stala primárně imigrační zemí. V období let 2006-2008 na její území směřovaly vysoké počty cizinců (meziroční přírůstky celkového počtu cizinců s povoleným pobytem dosahovaly 40 tisíc cizinců). Jednalo se především o pracovní imigraci na méně kvalifikované či nekvalifikované pozice, do České republiky přicházeli i pracovníci ze vzdálenějších regionů. Složení cizinecké populace doznalo významných změn, nejen co se týká počtu, ale i kulturní a sociální diverzity. Hospodářská krize pak na konci roku 2008 a zejména v průběhu roku 2009 přinesla nejen výrazné omezení možností pracovního uplatnění a s tím spojenou dočasnou stagnaci imigrace do České republiky, ale začaly být viditelnější i některé problémy spojené s migrací i integrací cizinců.

 

 

V posledních letech se podařilo dosáhnout pokroku v řadě oblastí souvisejících s integrací cizinců, integrační opatření přispěla ke zlepšení postavení cizinců i vzájemných vztahů, k řešení nicméně stále zůstává i nově vyvstává řada problémů.

 

 

Znalost českého jazyka a přístup ke vzdělání



Znalost českého jazyka má zásadní význam pro začlenění cizinců do společnosti. Potřebnost (i motivaci cizinců) naučit se českému jazyku zvyšuje povinnost prokazování znalosti češtiny (na úrovni A1) jako jedné z podmínek pro získání povolení k trvalému pobytu, kterou od 1. ledna 2009 ukládá zákon o pobytu cizinců.



U některých skupin cizinců je znalost češtiny na velmi nízké úrovni – platí to zejména o nově příchozích cizincích a u zahraničních pracovníků, kteří většinou mají jen minimální možnost kontaktu s místním obyvatelstvem.



Přestože kurzy češtiny jsou poskytovány řadou nevládních organizací, Centry na podporu integrace cizinců i některými jazykovými školami, ne vždy je dostačující dostupnost výuky češtiny dospělých, a to jak místně, tak časově.



Zásadním úkolem integrace je zajištění rovných příležitostí dětí-cizinců ve vzdělávání. Povinná školní docházka se vztahuje na všechny cizince, kteří jsou oprávněni pobývat na území České republiky po dobu delší než 90 dní. Problémem je však skutečnost, že bezplatná výuka češtiny v rámci základního vzdělávání je v České republice zajištěna pouze dětem ze zemí Evropské unie, ne však žákům-cizincům ze třetích zemí. Skutečnost, že žákům-cizincům ze třetích zemí není ve školách poskytována bezplatná výuka češtiny, MŠMT prozatím kompenzuje dotacemi na projekty škol z prostředků na integraci a z rozvojového programu MŠMT.

 

 

Informovanost cizinců a orientace cizince ve společnosti

 

 

V období 2006-2008 do České republiky především z důvodu pracovní migrace směřovaly vysoké počty zahraničních pracovníků. Tyto osoby měly minimální znalosti o podmínkách života v České republice, často zkreslené nereálnými očekáváními a dezinformacemi, které jim poskytovaly různé subjekty zabývající se zprostředkováním práce. Nízké povědomí o svém právním statusu včetně neznalosti zákonem stanovených práv a povinností vedlo ke zvýšení závislosti cizinců na zprostředkovatelích, ve spojení s neznalostí jazyka v mnoha případech pak k izolovanosti a propadu jejich postavení ve společnosti.

 

 

Je zřejmé, že nedostatečná informovanost cizinců je i nadále vážným problémem, a to i přesto, že v posledních letech byla zpracována řada informačních publikací jak jednotlivými ministerstvy, tak nevládními organizacemi v rámci projektů. Ačkoli jsou publikace vydávány v řadě jazykových mutací, tedy v jazycích cizincům srozumitelných, ukazuje se, že pro cizince je problémem porozumět vlastnímu obsahu sdělení; k neporozumění přispívá i odlišná zkušenost v zemi původu.

 

 

Dosavadní vývoj ukázal, že poskytování základních informací pro orientaci v České republice a pro povědomí o právech a povinnostech až během pobytu na území není vždy dostačující. Cizinec by tyto informace ve srozumitelné podobě měl mít k dispozici již v období před příjezdem do České republiky.

 

 

Přístup cizinců ke zdravotní péči

 

 

Na rozdíl od občanů ze zemí Evropské unie a jejich rodinných příslušníků, kteří mají stejný přístup k veřejnému zdravotnímu pojištění jako čeští občané, je u cizinců ze třetích zemí dostupnost zdravotní péče v některých případech omezená. Problémy nastávají u cizinců, kteří nemají nárok na veřejné zdravotní pojištění a jsou odkázáni na komerční pojištění.

 

 

Nejzávažnějším problémem je neochota komerčních pojišťoven pojistit některé osoby (např. s ohledem na jejich věk či z důvodu, že trpí závažnějším onemocněním), případně se pojištění na některé nemoci nevztahuje. Výrazně limitujícím faktorem je neochota některých lékařů zaregistrovat komerčně pojištěného cizince (s ohledem na nutnost smluvního vztahu mezi lékařem a pojišťovnou). Z pohledu cizince je komplikací rovněž značná finanční zátěž spojená s úhradou komerčního pojištění, zejména pro osoby s nízkým příjmem.

 

 

Přístup na trh práce

 

 

Zahraniční pracovníci z řad občanů třetích zemí jsou ve většině případů pro české firmy zdrojem flexibilní a levné pracovní síly. Zaměstnáváni jsou především na pozicích vyžadujících manuální práci a na pozicích, s nimiž nejsou spojeny požadavky na vysokou kvalifikaci. Z pohledu zaměstnavatele jsou cizinci řešením aktuálního nedostatku pracovních sil, pro cizince však taková práce představuje dočasné a nestabilní zaměstnání. Vedle snížené stability zaměstnání je pracovní uplatnění pro cizince navíc zdrojem dalších znevýhodnění (pracovní poměr není založen písemnou smlouvou, není nárok na dovolenou či jiné zaměstnanecké výhody, zaměstnavatel neplatí odvody na sociální a zdravotní pojištění aj.) a rizik (manipulace a zneužívání ze strany neseriózních zaměstnavatelů).

 

 

Vzájemné soužití mezi komunitami

 

 

Česká republika je zemí s téměř nulovou hodnotou konfliktů mezi imigrační komunitou a domácím obyvatelstvem. Migrační realita posledních několika let s sebou nicméně přináší riziko některých průvodních jevů, jako je xenofobie, rasismus, extremismus či jiné projevy negativních postojů jedinců či skupin vůči cizincům. Trestné činy s rasovým podtextem jsou ojedinělé, ale v některých lokalitách s vyšší koncentrací cizinců byly zaznamenány negativní postoje širší skupiny obyvatelstva vůči cizincům.

 

 

Integrace na regionální a lokální úrovni

 

 

Podmínkou úspěšné integrace je aktivní zapojení regionální a lokální úrovně, tedy prostředí, ve kterém reálně probíhá vzájemné soužití i začleňování cizinců do společnosti.

 

 

Ve všech krajích byla zřízena pozice krajského koordinátora pověřeného mj. integrací cizinců, avšak tito koordinátoři zároveň vykonávají řadu dalších agend a nemají potřebný prostor ani kompetence pro plnohodnotný výkon koordinace integrace cizinců v kraji. Ve většině krajů i v některých obcích již byly ustaveny poradní pracovní skupiny zabývající se mj. i záležitostmi cizinců - tzv. platformy, ve kterých se pravidelně scházejí k jednání zástupci prakticky všech institucí a organizací, které se mohou podílet na integraci cizinců. Cílem setkávání je sdílet informace o cizincích, hodnotit situaci cizinců v regionu, identifikovat problémové oblasti a společně a koordinovaně usilovat o jejich praktické nebo systémové řešení ve vztahu k příslušným orgánům. Tyto platformy však mohou být skutečným přínosem jen tehdy, pokud jejich činnost nebude pouze formální.

 

 

Vzhledem k absenci regionální integrační politiky Ministerstvo vnitra podpořilo nový nástroj realizace integrační politiky - regionální Centra na podporu integrace cizinců financované z Evropského fondu pro podporu integrace příslušníků třetích zemí.

 

 

Nevládní organizace a občanská společnost

 

 

Občanská společnost a zejména nestátní neziskové organizace sehrávají velmi důležitou roli v procesu integrace cizinců. Jsou nepostradatelným aktérem realizace integrační politiky a integračních opatření. Jejich významná role spočívá především v předcházení sociálního vyloučení cizinců, ve snaze vytvářet podmínky ke vzájemnému respektu a soužití, k ochraně před diskriminací, rasismem, xenofobií a ve snaze o vzájemnou komunikaci mezi cizinci a majoritní společností.

 

 

V České republice existuje řada nestátních neziskových organizací, které se zabývají problematikou cizinců ze třetích zemí, některé z nich již řadu let. Problémem však zůstává skutečnost, že jsou soustředěny především ve větších městech (zejména v Praze). Existují tak regiony, kde doposud nefunguje ani jedna nestátní nezisková organizace, která by se zabývala cizineckou problematikou.

 

 

Financování integrace cizinců v České republice

 

 

Financování integračních aktivit je klíčovým prvkem, který umožňuje naplňování koncepčních záměrů v praxi. Řízení finančních toků dále do určité míry umožňuje nastavit plnění jednotlivých priorit integrace. Mezi hlavní cíle v této oblasti by měla patřit především efektivita využití prostředků a zaměření na praktický dopad na situaci cílové skupiny.

 

 

S ohledem na financování integrace cizinců se situace v České republice zásadně změnila zahájením čerpání Evropského fondu pro integraci občanů třetích zemí v roce 2009. Do tohoto roku probíhalo vícezdrojové financování integrace (především ze státního rozpočtu a z příspěvků z Evropské unie), které však umožňovalo realizaci projektů spíše s menším dopadem a poměrně izolovanými výsledky. Evropský fond pro integraci občanů třetích zemí poprvé umožnil strukturální změnu v oblasti integrace cizinců v České republice a otevřel cestu k realizaci větších projektů. Zároveň existuje nadále možnost financování i z jiných zdrojů Evropské unie (především z Evropského sociálního fondu) a státního rozpočtu. Lze konstatovat, že v letech 2009 a 2010 se podařilo vyčlenit na integraci cizinců doposud nejvyšší prostředky a realizovat tak zásadní změny.

 

 

Cizinci ze třetích zemí

 

 

Cílová skupina integrace cizinců k 31. březnu 2011 čítala celkem 278 650 státních příslušníků třetích zemí (65,5 % z celkového počtu 425 167 cizinců pobývajících na území České republiky).

 

 

Početně nejvýznamnější skupiny cizinců ze třetích zemí se dlouhodobě nemění. Mezi nejvíce početně zastoupené státní příslušníky třetích zemí patří občané Ukrajiny (118 986), Vietnamu (58 660) a Ruska (31 013). Tyto 3 státní příslušnosti tvoří 3/4 osob, které jsou cílovou skupinou integrace. S výraznějším odstupem (na základě dat k 31. březnu 2011) následují občané Moldavska (8 225), USA (6 192), Číny (5 329), Mongolska (5 226), Běloruska (4 451) a Kazachstánu (4 205).

 

 

Věková struktura



Z hlediska věkové struktury mezi cizinci ze třetích zemí jednoznačně dominují dospělé osoby v produktivním věku 19 – 55 let (přes 81 % z celkového počtu cizinců ze třetích zemí).



Na rozdíl od věkové struktury obyvatelstva České republiky je mezi cizinci podíl osob v post produktivním věku (nad 65 let) výrazně nižší, jejich počet nedosahuje ani 2 % (5 421 osob).



Nezletilé osoby se na celkovém počtu cizinců ze třetích zemí podílejí 12,3 % (36 411 osob), převažují děti povinné základní školní docházkou (více než 18 tisíc osob), děti v předškolním věku (mladší 6 let) dosahují počtu přes 12 tisíc (polovina z nich je ve věku do 2 let).



Získávání českého občanství



Počet cizinců ze třetích zemí, kteří se svou státní příslušností zařadí mezi občany České republiky, se pohybuje na úrovni necelého tisíce osob za rok a v dlouhodobém vývoji má tendenci se spíše snižovat. Zatímco v roce 2004 bylo uděleno 1 073 státních občanství České republiky cizincům ze třetích zemí, v roce 2007 to bylo 904, v roce 2008 celkem 864 a v roce 2009 celkem 824.



Osoby, které ročně získají občanství České republiky, představují podíl menší než 1% na počtu cizinců ze třetích zemí s trvalým pobytem.


 

Trh práce a ekonomické aktivity cizinců

 

 

Výdělečně činných cizinců ze třetích zemí (zaměstnaní cizinci a cizinci s živnostenským oprávněním) bylo k 31. 12. 2009 registrováno celkem 162 077. Mezi nejpočetnější skupiny státních příslušníků ze třetích zemí, kteří jsou výdělečně činní, patřili k 31. 12. 2009 občané Ukrajiny (83 701, tj. 51,6 %) a Vietnamu (39 260, tj. 24,2 %), dále pak už s výrazně menším zastoupením občané Moldavska (7 265, tj. 4,5 %), Ruska (4 980, tj. 3,1 %) a Mongolska (4 493, tj. 2,8 %).


 

Zaměstnaní cizinci



Na konci roku 2009 bylo evidováno celkem 91 394 cizinců ze třetích zemí, kteří v České republice působili jako zaměstnanci. Ve srovnání s rokem 2008 se počet zahraničních pracovníků ze třetích zemí v důsledku hospodářské krize snížil o 22,3 %, nicméně do té doby narůstal poměrně rapidním tempem (2004 – 35 144 zahraničních pracovníků z řad cizinců ze třetích zemí; 2007 – 94 491; 2008 – 143 450).



Většina zahraničních pracovníků (57 360 osob, tj. 62,7 %) byla k 31.12. 2009 zaměstnána na pozicích, které nevyžadují žádnou či jen minimální kvalifikaci. Na pozicích s potřebou vysoké kvalifikace bylo zaměstnáno celkem 11 479 cizinců ze třetích zemí (12,6 %).



Dle odvětví a typu zaměstnání jsou cizinci ze třetích zemí nejvíce zaměstnáni v oblasti stavebnictví (31 879, tj. 34,9 %) a zpracovatelského průmyslu (20 193, tj. 22,1 %). Dále následuje oblast nemovitostí, vědy a výzkumu, technické a administrativní profese (15 032). Další ekonomické činnosti nedosahují v zastoupení podílu více než 10 %.



Živnostenské podnikání cizinců



Samostatně výdělečně činné osoby (živnostníci) jsou mezi cizinci ze třetích zemí výrazně početně zastoupeni. Jejich podíl na celkovém počtu výdělečně činných cizinců ze třetích zemí na konci roku 2009 tvořil 43,6 % (tj. 70 683 osob).



Na rozdíl od cizinců - zaměstnanců, se počet osob s platným živnostenským oprávněním každoročně zvyšuje, a to výrazným tempem (2004 - 48 509 cizinců ze třetích zemí s živnostenským oprávněním, 2008 - 61 218, 2009 -70 683).



Mezi podnikateli - cizinci ze třetích zemí stabilně dominují občané Vietnamu (35 590 osob k 31. 12. 2009). Druhou nejčetněji zastoupenou skupinu tvoří státní příslušníci Ukrajiny (26 223 osob), s odstupem následovaní občany Moldavska (1 559 osob).



Vzdělávání



S celkovým nárůstem počtu cizinců ze třetích zemí pozvolna stoupá i počet žáků a studentů z jejich řad v českých školách. Tempo růstu je však ve srovnání s tempem růstu celkového počtu cizinců ze třetích zemí poloviční. Za posledních 5 let (mezi školními roky 2005/2006 a 2009/2010) se počet studentů/žáků ze třetích zemí zvýšil o 39,1 % (z 20 309 na 28 243), celkový počet cizinců ze třetích zemí pobývajících v České republice pak mezi roky 2004 a 2009 vzrostl o 77,7 %.


 

Jazyková politika

 

 

Oficiálním jazykem v ČR je čeština. Češtinu používá převážná většina obyvatel ČR (cca 96 %), její používání však není dáno speciálním jazykovým zákonem.

 

 

Podle příslušných zákonů – jako jsou zákon o loteriích a jiných podobných hrách, zákon o živnostenském podnikání nebo zákon o organizaci a provádění sociálního zabezpečení – vedou úřady jednání a vyhotovují rozhodnutí v českém jazyce.

 

 

Finanční úřady používají navíc jako jednací jazyk též jazyk slovenský a rovněž tak všechna rozhodnutí jsou buď v českém, nebo slovenském jazyce. Používání češtiny nebo slovenštiny je zakotveno v zákoně o správě daní a poplatků.

 

 

Občané ČR příslušející k národnostním a etnickým menšinám mohou podle Listiny základních práv a svobod z roku 1993 jednat ve svém jazyce. Pokud si obstarají tlumočníka, bude jim uhrazen státem. Výjimku tvoří trestní řád a občanský soudní řád, který stanoví oprávnění na tlumočníka u jednání soudů a orgánů činných v trestním řízení, ale bez nároku na úhradu nákladů.

 

 

V soukromém právu je povinnost letáků a dalších tiskovin v českém jazyce stanovena zákonem o ochraně spotřebitele. Za autoritu v záležitostech českého jazyka je považován Ústav pro jazyk český Akademie věd ČR.

 

 

Mezikulturní dialog: aktéři, strategie, programy

 

 

V České republice existuje široká škála programů, které podporují – ať už přímo cíleně, či nepřímo – mezikulturní dialog a spolupráci. U státních programů je jejich vyhlašování více obecné, mezikulturní dialog není přímo prioritou, ale ve svém záběru podpory je dostatečně pokrýván.

 

 

V gesci MK se jedná především o programy:

  • Podpora kulturních aktivit příslušníků národnostních menšin žijících v České republice
  • Podpora integrace příslušníků romské komunity
  • Podpora zahraničních kontaktů v oblasti neprofesionálních uměleckých aktivit
  • Podpora mezinárodní spolupráce v oblasti umění
  • Podpora projektů podporujících rozšiřování a přijímání informací o národnostních menšinách ve společnosti v oblasti provozování rozhlasového nebo televizního vysílání

 

 

Ministerstvo vnitra ČR podporuje projekty v rámci politiky integrace azylantů. Každoročně si určuje svou územní prioritu (např. v roce 2009 jí byla stabilizace nelegálních migrantů z Moldavska). Podobně Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR každoročně vyhlašuje dotační řízení na projekty v oblasti podpory integrace cizinců, především potom integrace zranitelných skupin imigrantů, jako jsou např. ženy.

 

 

MŠMT v rámci rozvojových a podpůrných programů a prostřednictvím své příspěvkové organizace, Národního institutu pro další vzdělávání, podporuje oblast vzdělávání azylantů a integraci cizinců a též projekty zahraniční spolupráce při rozvoji učitelů v této oblasti.

 

 

MŠMT je také odpovědné za podporu projektů pro mládež, včetně mezinárodních, a to jak v oblasti vzdělávání, tak i mimoškolních aktivit, nicméně jejich zaměření není cílené na oblast kultury. Řídí se vládou ČR schválenou Koncepcí státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období let 2007 až 2013. Ministerstvo prostřednictvím své příspěvkové organizace Národního institutu dětí a mládeže též spravuje evropský program Mládež v akci. Národní agentura pro evropské vzdělávací programy, která je součástí další příspěvkové organizace MŠMT, Domu zahraničních služeb, koordinuje vzdělávací programy mezinárodní spolupráce, jako jsou Erasmus, Leonardo da Vinci, Grundtvig, Comenius atd.

 

 

Výhradně kulturní projekty pro děti a mládež má ve své kompetenci MK, které je podporuje prostřednictvím svých výběrových dotačních řízení – podpora mezinárodních festivalů a přehlídek atd.

 

 

Mezikulturní dialog podporují i privátní nadace, jako jsou např. Česko-německý fond budoucnosti, Nadace Fórum 2000 (podpora kulturní a etnické tolerance v mladých demokraciích), Nadace Tolerance (všeobecná podpora mezikulturního dialogu), Open Society Fund (program Mezinárodní spolupráce East-East) nebo Výbor dobré vůle Nadace Olgy Havlové (program Lidská práva a Roma).

 

 

Mnoho menších přeshraničních projektů kulturní spolupráce je podporováno prostřednictvím strukturálních fondů EU.

 

 

V ČR existuje řada neziskových organizací, které se zabývají některou z forem přeshraničního mezikulturního dialogu. Příkladem lze uvést Divadlo Archa, které systematicky pracuje s tímto tématem ve svých uměleckých projektech. Dalším z příkladů je občanské sdružení mamapapa, které se věnuje mezinárodním interdisciplinárním projektům v ČR (prioritně se věnuje tvůrčí práci s vietnamskou komunitou) a na Balkáně. Důležitou roli hrají i kulturní centra jako je Brněnské kulturní centrum nebo Multikulturní centrum Praha.

 

 

V roce 2007 byl Institut umění – Divadelní ústav jmenován resortem kultury Národním koordinačním místem pro Evropský rok mezikulturního dialogu 2008 v ČR. Pro rok 2008 se stal hlavním organizátorem národního projektu Společně napříč kulturami. Národní koordinační místo, které zároveň vytvořilo Národní strategii Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 v ČR, na jejím základě realizovalo tzv. národní projekt. Tento projekt byl vybrán na základě otevřené výzvy v souladu s koncepcí, jejíž priority byly mimo jiné:

  • propagace a zviditelnění problematiky spojené s mezikulturním dialogem směrem ke změně myšlení v české společnosti, ale i v minoritách, komunitách a u imigrantů s důrazem na školní a mimoškolní vzdělání mládeže
  • integrace cizinců a romské komunity s využitím kulturních a uměleckých aktivit

 

 

Cílem aktivit Evropského roku mezikulturního dialogu 2008 v ČR bylo zvýšení povědomí a prohloubení poznání o významu mezikulturního dialogu, které povede k vzájemnému obohacování, toleranci, větší otevřenosti společnosti a k celkovému zlepšení kvality života. Dlouhodobým cílem je potom proměna české multikulturní společnosti ve společnost mezikulturní – jinými slovy přeměna sice pestré společnosti, v níž nicméně žijí různá etnika odděleně, ve společnost v níž opravdu dochází ke vzájemnému pozitivnímu dialogu a interakci. Na základě této strategie bylo v rámci národního projektu přímo z fondů EU a ze státních zdrojů podpořeno celkem 7 projektů 6 nevládních organizací. Mezi nimi byly projekty vzdělávacího charakteru jako projekt společnosti Člověk v tísni, Programy multikulturního vzdělávání v ČR nebo projekt Interkulturní vzdělávání – rozšíření a aktualizace manuálu pro učitele. A dále projekty kulturní, jako je Babylon Fest Brněnského kulturního centra nebo festival Barevná planeta Poradny pro integraci v Ústí nad Labem.

 

 

V roce 2008 byl také založen jako součást národního projektu Společně napříč kulturami Portál mezikulturního dialogu (www.mezikulturnidialog.cz), který sloužil jako hlavní komunikační kanál roku. Portál zůstal zachován a jeho hlavním cílem v současné době je vytvoření otevřené platformy především pro subjekty neziskového sektoru a jejich aktivity v oblasti kultury a vzdělávání zaměřené na téma mezikulturního dialogu, které přispívají k řešení cílů migrační a integrační politiky v ČR.

 

 

Při příležitosti Mezinárodního roku sbližování kultur 2010 zařadilo UNESCO do plánu akcí rovněž 10 projektů z ČR – projekty jsou pozitivními příklady a také originálními projekty dokládajícími pozitiva kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu.

 

 

Jedná se o tyto projekty: 

 

 

Mezikulturní vzdělávání

 

 

Problematika mezikulturního vzdělávání a výchovy se objevuje ve všech strategických materiálech MŠMT – např. Bílá kniha – národní program rozvoje vzdělávání v České republice (2001), v Dlouhodobém záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (2007) či v Koncepci státní politiky pro oblast dětí a mládeže na období 2007–2013. MŠMT každoročně vyhlašuje Program na podporu vzdělávání v jazycích národnostních menšin a mezikulturní výchovy. Podpořené projekty jsou určené na vzdělávací aktivity pro děti a mládež, příslušníky národnostních menšin, na tvorbu a realizaci vzdělávacích programů a výukových materiálů pro děti a mládež a pro pedagogické pracovníky, které směřují k potírání rasové a národnostní nesnášenlivosti, rasismu, antisemitismu, včetně integračních a multikulturních projektů a na kvantitativní a kvalitativní výzkumy a analýzy v oblasti multikulturní výchovy dětí a mládeže. Podobně vyhlašuje i rozvojový program Na podporu škol, které realizují inkluzívní vzdělávání a vzdělávání dětí a žáků se sociokulturním znevýhodněním. MŠMT se rovněž připojilo k Platformě informačních materiálů pro vícejazyčné a interkulturní vzdělávání Rady Evropy.

 

 

Početné základní umělecké školy a střediska a centra volného času do své výuky zařazují práci se zahraničními prameny (např. hraní skladeb zahraničních autorů, písně z celého světa apod.). Záleží však na osobním přístupu každého z učitelů.

 

 

Z neziskových organizací se tématu systematicky věnuje společnost Člověk v tísni, která v rámci svých vzdělávacích programů nabízí např. program Varianty. Cílem tohoto vzdělávacího programu, který funguje už více než 10 let, je nabízet informační servis a metodickou podporu v oblasti mezikulturního a globálního rozvojového vzdělávání. Nabídky kurzů a seminářů připravovaných pracovníky Variant využije každoročně přes 1 500 zájemců především z řad pedagogů základních a středních škol, ale také studentů různých vysokoškolských oborů, pracovníků neziskových organizací a zaměstnanců státní správy. Vedle vzdělávacích akcí se program soustředí na tvorbu nových výukových materiálů z této oblasti. Podstatnou součástí činnosti Variant je také podpora inkluzívního školství a systémových opatření směřujících k začleňování témat mezikulturního a globálního rozvojového vzdělávání do výuky na českých školách.

 

 

Společenská soudržnost a kulturní politika

 

 

V ČR zatím nedošlo k systematickému zakotvení kultury a umění jako nástroje pro sociální inkluzi. Tuto situaci dokazuje obsah národního konceptu pojetí Evropského roku boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení, který vypracovalo Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR (MPSV). http://www.EY2010.cz.

 

 

Národní program měl 5 prioritních oblastí:

  • prevenci sociálního vyloučení v důsledku předluženosti
  • zlepšení přístupu na trh práce osobám vzdáleným tomuto trhu
  • aktivizaci územní veřejné správy při tvorbě a hodnocení akčních plánů boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení
  • zvýšení úrovně vzdělanosti a konkurenceschopnosti chudých a vyloučených lidí na trhu práce
  • podporu přiměřeného bydlení sociálně vyloučených skupin a řešení problému bezdomovectví

 

 

MPSV administruje Komisi pro sociální začleňování, kde jsou zástupci různých ministerstev (v Komisi není zástupce MK), Úřadu vlády ČR, Kanceláře veřejného ochránce práv, krajů, měst, odborů i neziskových organizací. Ministerstvo má rovněž v rámci Evropského sociální fondu v ČR, Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost 2007–2013, prioritní osa 3 – sociální integrace a rovné příležitosti otevřeny výzvy na dvě oblasti: Podpora sociální integrace a sociálních služeb a Podpora sociální integrace příslušníků romských lokalit. Sociální integrace a rovné příležitosti jsou zaměřeny především na pomoc osobám ohroženým sociálním vyloučením nebo osobám sociálně vyloučeným. Zvláštní pozornost je věnována příslušníkům romských komunit, migrantům a dalším skupinám z odlišného socio-kulturního prostředí. Právě toto téma je v ČR předmětem dlouhodobých diskusí a tématem řady studií.

 

 

V roce 2008 vláda ČR svým usnesením vytvořila Agenturu pro sociální začleňování v romských lokalitách (www.socialni-zaclenovani.cz). Cílem Agentury, která působí při Úřadu vlády ČR a je dozorována ministrem vlády pro lidská práva a menšiny, je taková transformace romských „ghett“, která povede buď k jejich zániku, či alespoň k podstatnému zlepšení kvality života v těchto lokalitách.

 

 

V prosinci 2009 vláda ČR schválila Koncepci romské integrace na období 2010–2013. Dokument obsahuje opatření směřující k vyrovnání šancí a vstupních znevýhodnění Romů, které jim brání plnohodnotně participovat na kulturním, společenském, ekonomickém a politickém životě většinové společnosti. Přijetí tohoto materiálu je zásadní z hlediska pokračujícího zhoršování situace sociálně vyloučených romských komunit a jejich dlouhodobě neuspokojivé pozice v české společnosti, kdy tato menšina stále není přijímána většinovou společností a ve velké míře čelí diskriminaci. Dokument se zaměřuje na Romy jednak z pohledu naplnění jejich kulturních potřeb, usiluje o uchování jejich kulturního dědictví, zajištění důstojné pozice romské kultury a její včlenění do většinové kultury české společnosti. Téma romské kultury chce zahrnout do rámcových vzdělávacích programů škol, metodických a výukových materiálů a usiluje o jejich popularizaci ve veřejných sdělovacích prostředcích. Zabývá se rovněž uchováním trvalé vzpomínky na oběti romského holocaustu. Kromě roviny kulturních potřeb se v další části materiál zabývá problémem sociálního vyloučení. Součástí materiálu je Realizační plán koncepce romské integrace 2010–2013, v němž jsou uvedeny úkoly pro jednotlivé resorty a doporučení pro kraje a obce.

 

 

Na tomto místě je nutné také zmínit aktualizovanou strategii udržitelného rozvoje ČR schválenou vládou pod názvem Strategický rámec udržitelného rozvoje ČR v lednu 2010. Jedním z 5 globálních cílů strategie je sociální soudržnost, pod kterou je zahrnuta i kulturní diverzita; je zde uvedeno:

Je třeba využívat kulturu v oblasti sociálního začleňování, a to především s ohledem na její potenciál zprostředkovávat poznání, sociální kompetence, mravní hodnoty, zdravý životní styl i jako příležitost k sebepoznání a rozvoj osobnosti sociálně vyloučených občanů. Podporovat mezikulturní dialog a interkulturní spolupráci s cílem stimulovat začleňování minorit do společnosti. Prostřednictvím kultury preventivně působit při předcházení společensky negativních jevů, které mají vliv na sociální vyloučení osob, zejména u dětí a mladých lidí posilováním jejich přístupu ke kvalitním veřejným kulturním službám. Zvyšovat podíl dobrovolníků na práci kulturních organizací.“ http://psur.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=f3ca84ce-8ffd-4224-9518-581eabcc076c

 

 

Samotná Státní kulturní politika na léta 2009–2014 nemá přímý odkaz na sociální kohezi, ale můžeme zde najít souvislost v úkolech, jako je podpora projektů usnadňujících přístup znevýhodněných občanů a minorit ke kulturním službám a posílení dobrovolnických aktivit při ochraně, propagaci a péči o kulturní dědictví. MK rovněž vyhlašuje v rámci svých výběrových dotačních programů např. specializované řízení na kulturní projekty národnostních menšin, Romů, ale také na projekty v oblasti podpory kulturních aktivit zdravotně postižených občanů a seniorů a podpory zdravotně postižených profesionálních umělců a jejich tvorby v ČR.

 

 

Česká kancelář programu Culture vydala v roce 2010 publikaci „Umělci a společnost – příklady kulturních projektů v oblasti sociální inkluze“. Publikace obsahuje 23 českých projektů jako příkladů dobré praxe, další zahraniční a mezinárodní projekty, odkazy na webové stránky, strategické a dotační program. www.programculture.cz/media/document/umelci-pro-spolecnost.pdf

 

 

Příkladem dobré praxe nestátní neziskové organizace, která se dlouhodobě věnuje tématu sociální integrace, je společnost Člověk v tísni. Společnost připravila několik programů sociální integrace – zejména program POLIS, Terénní programy a program Varianty. Programy směřují k tvorbě a podpoře integračních opatření ve vztahu k sociálně vyloučeným populacím, z nichž velkou část tvoří právě Romové (www.clovekvtisni.cz).

 

 

 

Údaje na základě:

  • "Kompendia kulturních politik a trendů v Evropě, 11. edice”, které za Českou republiku zpracovala Pavla Petrová, ředitelka Institutu umění – Divadelního ústavu pro Radu Evropy a institut ERICarts

"Kompendium kulturních politik a trendů v Evropě, 11. edice”, 2010 je web provozovaný Radou Evropy a institutem ERICarts  a neustále aktualizovaný informační a monitorovací systém národních kulturních politik v Evropě. Jde o dlouhodobý projekt, jehož cílem je zahrnout všech 50 členských států spolupracujících v rámci Evropské kulturní konvence. Kapitoly 2.4.5., 4.2.1, 4.2.2, 4.2.3, 4.2.4 těchto kompendií se věnují mezikulturnímu dialogu a je tedy možné srovnat, jak jednotlivé země řeší mezikulturní politiku a dialog.

Kompendia je možné nalézt na:

http://www.culturalpolicies.net/web/countries.php

 

 

 

Kalendář akcí

«  
  »
PoÚtStČtSoNe
  12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
2728293031  

Nejbližší akce

Populární hudba v komu- a postkomunistické Evropě

Hudaki Village Band

Boj s chudobou: Zákon o sociálním bydlení