Ambasadoři ERMD
Feng-yűn Song
Zpěvačka, básnířka, skladatelka, pedagožka a autorka mnoha oceněných hudebních a divadelních multikulturních projektů.
Narodila se v Číně, kde vystudovala tradiční pekingskou operu. Od roku 1985 trvale žije v ČR, kde absolvovala FFUK v Praze; je doktorkou filozofie.
Hudebně vychází z východních kořenů. Věnuje se multikulturní a nadžánrové hudební fúzi. Spolu s Alanem Vitoušem je držitelkou ceny Stříbrný zvon z Mezinárodního festivalu rozhlasových hudebních pořadů v Šanghaji 1995 a Zvláštní ceny Českého hudebního fondu 1995. Je též laureátkou (za doprovodu Tria PUO) prvního místa Ceny křišťál z China Music Expo v Čangša 2007. Vydala čtyři autorská CD alba.
V rámci svého Tvůrčího studia Feng-yűn Song zavedla a vyučuje hlasově a dechově vzdělávací programy Mystika za hlasem (pro hlasové profesionály) a Hlas dítěte v nás (pro zájemce o osobnostní růst).
Je zakladatelkou a dramaturgyní hudební oslavy Vítání Čínského Nového roku v Praze. Tento projekt běžel již šestým rokem.
V roce 2007 založila Občanské sdružení Feng-yűn Song, které se zaměřuje na sblížení východní a západní kultury. Navazuje na tradici Hudební oslavy a vítání čínského Nového roku a pořádá první ročník Čínského festivalu 2008 ? Vítání Roku myši v ČR.
Sri Kumar Vishwanathan
Narodil se v Quilonu ve státě Kerala v Indii. V roce 1990 absolvoval Přírodovědeckou fakultu na moskevské Univerzitě Patrica Lumumby, obor fyzika - matematika. V následujících letech působil jako stážista na britských a amerických školách (Londýnská univerzita, International Visitor Leadership Program v USA).
Mezi lety 1991 až 1997 pracoval jako středoškolský učitel fyziky na anglické sekci gymnázia Hejčín v Olomouci. Je spoluzakladatelem česko-britské bilingvní školy, kde měl na starosti tvorbu nových osnov.
Od roku 1997 se věnuje romské menšině v České republice. Jako streetworker a komunitní pracovník ve Slezské Ostravě pracoval s Romy postiženými záplavami. Spolupodílel se na utváření a uvedení do praxe metody terénní sociální práce v romské komunitě v ČR, na reformě základního školství a reformě psychologického testování dětí. Je jedním z iniciátorů vzniku a realizace projektu Vesnička soužití, v rámci něhož si 30 romských a neromských rodin svépomocí vybudovalo nový domov, o který přišly během záplav.
V roce 1998 spolu se studenty Ostravské univerzity a Masarykovy univerzity v Brně založil občanské sdružení Vzájemné soužití, jehož je předsedou a ředitelem. O rok později byl jmenován občanským členem Rady vlády ČR pro lidská práva (opakovaně v letech 2003 a 2005) a členem skupiny Bridge People UNHCR, Praha, pro konzultace s velvyslanectvími zemí EU o otázkách mezietnického soužití v ČR.
Od 90. let se soustavně věnuje lidsko-právním a sociálním otázkám, terénní, komunitní a pedagogické práci, vzdělávací reformě, problematice ustavní výchovy dětí, rozvoji romské komunity v Ostravě atd.
Je nositelem řady ocenění, mezi něž patří např. Cena Františka Kriegla (1998) Charty 77 za osobní nasazení při sbližování a porozumění mezi Romy a neromy, cena Prix Irene (2003) udělená o.s. Tolerance za příspěvek ke zlepšení mezietnického soužití, cena Alice Garrigue Masaryk (2005) udělená americkým velvyslancem v ČR Williamem Cabanissem za rozvoj lidských práv a podporu sociální spravedlnosti či cena Ashoka Fellow (2007).
Tonya Graves
Tonya Graves se narodila v roce 1969 ve státě New York v USA.
Studovala divadelní a hudební herectví na Sate University NewYork, New Paltz.
Od května 1995 žije v Praze. V České republice působila v kapelách Luboš Andršt Blues Band, Liquid Harmony, Tonny Blues Band, Monkey Business, Tonya Graves and Her Rhythm Desperados a Štěpán Smetáček and the New Orchestra of Dreams.
Zahrála si také v několika českých filmech, televizní komedii Iguo-Igua (2003) a tragikomickém příběhu režiséra Dana Svátka Blízko nebe (2005). V posledním filmu Jiřího Menzela Obsluhoval jsem anglického krále (2006) ztělesnila postavu habešského císaře.
Žije v Praze s manželem Markem a synem Sebastianem Ferdinandem.
Tomio Okamura
Narodil se v Tokiu, má japonské a korejské předky, maminka byla Češka. Ať se ho zeptají kdekoli ve světě na původ, prohlašuje, že je Čech.
Střední školu vystudoval v Japonsku. Bez vysoké školy, které jsou v Japonsku velmi drahé, měl Tomio problémy sehnat dobré zaměstnání. Pokusil se o samostatné podnikání, ale nakonec skončil jako prodavač popcornu v kině. Když mu bylo 20 let, rozhodl se, že odjede do Evropy a vydal se do Prahy.
Poté, co v Praze zastupoval z důvodu nemoci průvodce cestovní kanceláře pro japonské turisty, udělal si průvodcovské zkoušky a začal jako externista spolupracovat s českými cestovkami. Na Londýnském veletrhu cestovního ruchu se mu podařilo podepsat roční kontrakt s druhou a následně první největší japonskou cestovní agenturu. Dnes přijíždí díky Tomiovi do Čech přes 78 tisíc Japonců ročně, což je asi polovina všech japonských turistů kteří do ČR přijedou.
V listopadu 2002 přivezl Tomio do Prahy Japan week (Japonský týden), největší kulturní akci, kterou japonský stát pořádá v zahraničí. Vystoupilo zde více jak 2000 japonských umělců. Akce sestávala z divadelních představení, čajových a dalších tradičních obřadů, výstav umění i z historie země, tanečních představení a koncertů. V roce 2003 ve spolupráci s Náprstkovým muzeem zorganizoval Tomio v Praze veřejný čajový obřad s ochutnávkou, dílnu japonských skládaček origami, představení bojového umění Kendo a japonské kaligrafie.
Od roku 2004 do konce roku 2005 byl Tomio externím spolupracovníkem rádia BBC v Praze, kde vystupoval jako odborník na problematiku Japonska. Od podzimu 2004 je členem prezidia Asociace českých cestovních kanceláří a agentur a zároveň jejím tiskovým mluvčím. V poslední době se z hlediska cestovního ruchu věnuje především propagaci regionů. Každoročně Tomio organizuje několik velkých charitativních koncertů s účastí umělců až z dalekého Japonska.
Cílem aktivit, které Tomio pořádá, je především přispět k většímu porozumění mezi odlišnými národy. Snaží se propagovat kulturu své rodné země, a přispívat tak k větší toleranci mezi lidmi různých ras a vyznání. K otázce mezikulturního dialogu Tomio říká: "Poznávání jiných národů vede nejen k lepšímu poznání sebe sama, ale i k většímu vzájemnému porozumění a tím i pozitivnímu vývoji na celém světě. Všichni přece žijeme na jedné malé planetě a díky globalizaci jsme si čím dál blíže."
Petra Procházková
Sedmnáct let pracuje pro Lidové noviny, a to většinou v zahraničí, v oblastech postižených humanitárními katastrofami a válečnými konflikty. Jedenáct let pracovala v zemích bývalého Sovětského svazu jako zpravodaj Lidových novin a řady dalších sdělovacích prostředků v ČR, na Slovensku i v zahraničí.
Založila agenturu Epicentrum, která se specializovala na válečné zpravodajství. V roce 2000 v čečenském Grozném zorganizovala dětský dům pro válečné sirotky a občanské sdružení Berkat, které dodnes v ČR funguje a zabývá se individuální pomocí lidem v neštěstí.
V roce 2001 byla z Ruska vyhoštěna jako ?persona non grata? a přesunula se do Afghánistánu, kde s přestávkami pracuje dodnes.
Poslední rok pobývá v České republice, kde vychovává svého syna a dalšího afghánského chlapce . Humanitární i novinářské aktivity v Afghánistánu za ni vykonává afghánský manžel Paikar.
www.berkat.cz
