Úvod
Klíčové sektory francouzské ekonomiky jsou závislé na pracovní síle neregulérních cizinců, zahrnují přitom nejen soukromé firmy, ale i veřejné instituce a pracovní agentury (Ethic 2009). Vzhledem k nedodržování zákoníku práce formou vykořisťování cizinců mnohými společnostmi (Kimmel 2009), tisíce cizinců bez oprávnění k pobytu se postupně rozhodlo stávkovat proti praktikám svých zaměstnavatelů. Velkou pozitivní změnou pro neregulérní pracovníky ve Francii je, že do poslední vlny demonstrací za regularizaci, jinými slovy pobytovou amnestii osob bez oprávnění k pobytu, se od roku 2009 zapojily i odbory. Francouzská vláda tak čelí narůstajícímu tlaku ze stran organizací podporujících migranty bez oprávnění k pobytu, což postupně vede ke změnám francouzské legislativy.
Cizinci bez oprávnění k pobytu ve Francii
Francouzská ekonomika je závislá na pracovní síle migrantů bez oprávnění k pobytu, přiznávají zaměstnavatelé. Například spolek zaměstnavatelů Ethic (Entreprises de taille humaine indépendantes et de croissance) v listopadu 2009 zveřejnil, že „v podstatě všechna odvětví francouzské ekonomiky využívají práce cizinců bez oprávnění k pobytu“. Právě migranti bez oprávnění k pobytu pro zaměstnavatele představují nepostradatelnou a zároveň levnou pracovní sílu, protože nejsou chráněni zákonem a vykonávají práce, o které Francouzi nemají většinou zájem. Jedná se především o stavitelství, úklidové a zahradnické služby, práci v pohostinství, sezónní práce, apod. Podle odhadů je ve Francii mezi 200.000 až 400.000 neregulérních cizinců (Villepin 2005), z nichž většina je pracovně činná. Cizinci tedy ve Francii pracují na černo ve velkém, aniž by se jim přiznala základní práva zaměstnanců.
Odbor CGT (Confédération générale du travail) patří k organizacím, které se snaží upozornit na problémy vyplývající z nelegálního zaměstnání migrantů bez povolení k pobytu. Z rozhovoru s Francine Blanche, zástupkyní odboru CGT, jasně vyplynulo, že „se všemi zaměstnanci musí být zacházeno stejně, bez ohledu na jejich legální status.“ Pokud zaměstnavatelé nedodržují zákon a platí některé zaměstnance méně, se zpožděním, nebo je propouští bez odškodného, lze přirozeně výskytu tzv. sociálního dumpingu stěží zabránit. Francouzské odbory tuto skutečnost pochopily a od roku 2008 se aktivně zapojily do boje za práva snadno zneužívaných zaměstnanců bez povolení k pobytu. Pokud je tedy cizinec bez povolení k pobytu nespokojen s pracovními podmínkami, může se se žádostí o pomoc obrátit nejen na spřízněné neziskové organizace, ale i na místní kanceláře odborů v obci jejich zaměstnání. Vzhledem k tomu, že odbory prosazují zrovnoprávnění pracovních podmínek všech zaměstnanců, jejich podpora regularizaci cizinců bez oprávnění k pobytu postupně narůstá. Tato podpora odborů vede nejen ke zdůraznění problematiky zneužívání cizinců a jeho dopadů, ale napomáhá i k mobilizaci samotných pracovníků.
Demonstrace cizinců bez oprávnění k pobytu a jejich podpora
Vzhledem k problémům spojeným s nelegálním zaměstnáním, migranti bez oprávnění k pobytu již po několik desetiletí ve Francii opakovaně stávkují a požadují po vládě regularizaci, což postupně vede ke změnám francouzské legislativy. Demonstrace sans-papiers dožadujících se regularizace, jež by jim přiznala sociální a zaměstnanecká práva, se ve Francii poprvé objevila v 70. letech. Výsledkem těchto demonstrací povětšinou byly tzv. individuální regularizace, tzn. udělení regularizace případ od případu.
Poslední vlna demonstrujících za kolektivní regularizaci začala v říjnu 2009 a byla podpořena jedenácti odborovými a neziskovými organizacemi. Ke sdružení bránící práva neregulérních pracovníků se přidaly i spolky několika zaměstnavatelů a další organizace. Jelikož míra ekonomické aktivity cizinců bez povolení k pobytu je na francouzském trhu značná, avšak přehlížená, dotyčné sdružení odborových a neziskových organizací se ujalo koordinované činnosti - od sepisování petic a dopisů vládě a zaměstnavatelům, až po pořádání veřejných demonstrací. Od října 2009 do listopadu 2010 se hromadných stávek někdy zúčastnilo až přes šest tisíc migrantů bez oprávnění k pobytu, což postihlo přibližně 2.200 francouzských společností, v nichž tito cizinci pracovali. Stávkující setrvávali na staveništích a před budovami pracovních agentur, aby upozornili na nerovné zacházení ze strany svých zaměstnavatelů.
Organizace hned od začátku zdůraznily, že účelem jejich hnutí je získání vládního ustanovení, které by přesně stavovilo podmínky pro udělení kolektivní regularizace. V opozici proti cizineckému zákonu Hortefeux z listopadu 2007 a vyhlášky ze 7. ledna 2008, které jsou podle organizací příliš restriktivní, jelikož staví mnohé překážky regularizaci, sdružení v březnu 2010 vyhlásilo společný postoj k problematice a přesně stanovilo své požadavky.
Pro úspěšný vývoj nové legislativy ve prospěch migrantů bez oprávnění k pobytu ve Francii je v současnosti pravděpodobně nutné dále veřejně protestovat za podpory mnohých organizací - od neziskových organizací přes odbory až po svazy zaměstnavatelů. Protesty migrantů bez oprávnění k pobytu však veřejně podpořily i stovky osobností francouzského veřejného dění a zejména levicových politiků. Jedním z důvodů této podpory byla samozřejmě i snaha o posílení opozice proti současné pravicové vládě. Jak výstižně podotkl režisér krátkého filmu „Dřeme tady, žijeme tady, zůstaneme tady!“: „Není náhodou, že jsme film natočili tak rychle. Komunální volby se blíží a věřím, že film trochu rozžehne politickou debatu.“ Po zpolitizování tématu regularizace se tak sans-papiers mohou dočkat podpory i kulturně a politicky činných osobností.
Postoj francouzské vlády k regularizaci
Francouzské ministerstvo vnitra a imigrace trvá na tom, že regularizace všech migrantů bez oprávnění k pobytu v zemi by příliv neregulérních přistěhovalců ještě více povzbudila. Současná vláda tedy stále upřednostňuje individuální regularizace, kdy je hodnocen případ od případu. Vzhledem k převládajícímu restriktivnímu postoji jednotlivých úřadů jsou zaměstnanci bez povolení k pobytu nadále spíše pronásledováni policií a navraceni do země původu než regularizováni. Podle statistik ministerstva vnitra a imigrace bylo od června 2010 podáno 3.916 žádostí o regularizaci, z nichž povolení k pobytu bylo uděleno jen 314 osobám, zatímco 430 jedinců muselo opustit území (Les Echos 2011). Současný postoj vládních institucí je tudíž spíše pokrytecký. Ačkoliv by regularizace již ekonomicky integrovaných cizinců napomohla i jejich zapojení do společenského života, restriktivní imigrační opatření v důsledku vedou k opaku.
V březnu 2010 ministr vnitra a imigrace Claude Guéant navrhl nový paragraf zákona, vycházejícího z tzv. sankční směrnice, jenž by zajistil pozastavení činnosti firem zaměstnávajících migranty bez oprávnění k pobytu. Oficiální sdružení zaměstnavatelů (jedná se zejména o MEDEF: le Mouvement des entreprises de France) ovšem většinou popírají zodpovědnost za své nehlášené zaměstnance. Úřední dokumenty zahraničních pracovníků jsou údajně lehce zfalšovatelné a zaměstnavatelé tak prý vinu nenesou. Zaměstnavatelé se navíc obávají, že nahlášení již pracujících neregulérních migrantů by se obrátilo proti nim.
Celý článek si můžete přečíst na stránkách Migraceonline.cz zde.
Zdroj: Migraceonline.cz; 11. 10. 2011
