Ministerstvo školství selhává při zajišťování výuky českého jazyka pro uprchlíky a jejich děti.
V příloze Právo & Justice vyšel 14. března text Vítej, cizinče, který upozornil na překvapivě dobré hodnocení, jež Česko získalo za přistěhovaleckou politiku. Na text reaguje autorka dvou studií o jazykové výuce uprchlíků.
Tomáš Němeček ve svém článku z 14. března představil příběh kubánského azylanta Rolanda Jiméneze Posady, na němž ilustroval, jak Česká republika zabezpečuje integraci osob, jimž na svém území udělí mezinárodní ochranu (tj. azyl, nebo doplňkovou ochranu).
Idylický popis života kubánské rodiny však realitě ostatních lidí požívajících mezinárodní ochrany zásadně neodpovídá a je třeba zdůraznit, že případ kubánských uprchlíků je zcela výjimečný.
Potíže ministerstva školství O významu kvalitní jazykové výuky asi netřeba přesvědčovat. Zákon o azylu stanoví, že na bezplatnou výuku češtiny má nárok každý, komu byla na území České republiky udělena mezinárodní ochrana (hlavními pilíři Státního integračního programu jsou právě jazyková výuka a pomoc se zajištěním bydlení).
Přesto už od konce roku 2009 Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR výuku českého jazyka nenabízí nikomu z těch, kdo žijí mimo integrační azylové středisko, tedy většině osob, jichž se program týká. Důvodem jsou finanční a technické nesrovnalosti na straně státních orgánů, kvůli nimž nebylo po celý rok 2010 vypsáno výběrové řízení na poskytování výuky.
Celý článek si můžete přečíst na stránkách Lidových novin zde.
Zdroj: Lidové noviny; 4. 4. 2011
