"Lidé z Libuše zakládají domobranu. Kvůli Vietnamcům." Psalo se před dvěma lety na jaře v médiích. Zpravodajství z libušského sídliště vydrželo v centru zájmu relativně dlouho. Doposud bezproblémově vykreslovaná vietnamská menšina měla náhle svůj rub. Přestože se rychle zjistilo, že skutečnost je poněkud jiná, jistou míru nedůvěry se již zmírnit nepodařilo.
Když policie nekoná
Poplach spustila reportáž TV Nova, kterou tehdy zavolal jeden z obyvatel domu v ulici Na Domovině. O další rozruch se postaraly dopisy o vietnamské kriminalitě z místní radnice, které tehdejší starosta Petr Mráz a zastupitelka Pavla Jedličková adresovali úřadům a médiím. Domobranu, jak tvrdili, sice nikdo nezakládal, a o Vietnamce šlo také až v druhé řadě, přesto byla situace zlá.
Velký panelový dům se 118 byty v ulici Na Domovině č.p. 1 v blízkosti tržnice Sapa opravdu nepřipomínal místo, kde by člověk chtěl žít. Bývalá ubytovna Vodních staveb, rozparcelovaná po revoluci mezi více než sto nových majitelů, si díky pronájmům podržela charakter levného bydlení pro lidi z dělnických profesí. Majitelé zde většinou nebydleli a neudržované byty pronajímali hlavně cizincům, kteří do Česka přijeli za prací. Bylo mezi nimi i několik Vietnamců.
Komunikace kolem běžného provozu v domě bez jasné správy a plném anonymních sousedů, z nichž část nehovořila česky, začala během let drhnout. Kolem kontejnerů se hromadily odpadky, zámek u hlavního vchodu byl několikrát ročně vylomený, v paneláku panoval chaos a nepořádek. Situace se vyhrotila, když se v domě a okolí začaly vařit a prodávat tvrdé drogy. Zoufalí nájemníci několikrát denně volali policii, ta ovšem nebyla schopna účinně zasáhnout. Až do doby, kdy se do věci vložila média a též místní radnice. Populistická slova o domobraně a mezirasovém napětí z úst lokálních politiků zabrala a do okolí Sapy se sjeli nejen novináři se zástupci neziskových organizací, ale problému se začala konečně více věnovat i policie. Hlavně díky tomu se během půl roku vše vyřešilo. Problematické nájemníky, mezi nimiž byli i Vietnamci, se podařilo pozatýkat či vystěhovat a v panelovém domě, o jehož správu se majitelé bytů začali zajímat, byl obnoven klid. Většina vietnamských rodin na Domovině 1 zůstala a nadále tu bydlí.
Mezitím ovšem příběh o vietnamské kriminalitě začal žít svým vlastním životem. Zastupitelka Pavla Jedličková šla dokonce tak daleko, že na radničních stránkách otevřeně podpořila majitele cukrárny, který zakázal vstup Vietnamcům do svého obchodu; pouze mu poradila, ať si dá pozor na zákony. Na Libuši si dali sraz i neonacisté a napětí, které popírali na stejných radničních stránkách místní občané, se dostalo až na jednání magistrátu a způsobilo výjezd vládních úředníků na Sapu.
Na Domovině
Obyvatelé z domu Na Domovině 1 svoji zkušenost, prožívanou v kontextu pověstí o "vietnamské kriminalitě" dodnes vnímají rozporuplně. Na jednu stranu chápou, že za celou situaci mohla nejspíše linkavost policie a špatná správa domu, na druhou se domnívají, že žít s lidmi z jiných kultur nemusí být nijak jednoduché. I když se sami s některými ze svých "cizích" sousedů přátelí a znají je. Patří k nim mluvčí Skupiny dobrovolníků pro integraci a pořádek v bytovém domě neboli zástupce majitelů bytových jednotek Kamil Bolek.
Celý článek si můžete přečíst na stránkách Klubu Hanoi zde.
Zdroj: Klub Hanoi; 30. 4. 2012
